Nebude. Či spíše bude, ale zcela jinak, než si dosud představovala.

To však ještě minulý týden ve čtvrtek ráno nemohla vědět. I přesto, že již dříve dva porody zažila.

Kdysi přitom trpěla mnohem většími bolestmi. Před třemi lety syna přiváděla na svět celé dva dny.

Jak jinak než v porodnici.

Dnes tomu bude jinak. To ale Monika ještě netušila, jak dramatické a kde to bude.

Klid před bouří

Zatím byla relativně v klidu. Vždyť již měla dvě děti a zkušeností s jejich rozením doslova na rozdávání.

V sedm hodin ráno byly bolesti zase silnější. Spolu s manželem raději zavolali příbuzným, aby jim pohlídali děti.

Jakmile o hodinu a půl dorazili ujmout se jejich ratolestí, vydali se i s manželem do porodnice. V devět hodin dopoledne byli na cestě a vše vypadalo optimálně.

Jen před nemocnicí museli parkovat o kus dále, cestu zablokovaly sanitky. Dál tak museli jít kus pěšky.

Pak už si dění Monika příliš nevybavuje. V půlce cesty k nemocnici se totiž vše zvrtlo.

Porod na parkovišti

“Rodím,” zakřičela Monika náhle na manžela. Její dcera se až příliš rychle drala na svět.

Následovala silná bolest zad, pocit dole se tlačící hlavičky. A obavy o zdraví malé.

Měla jsem na sobě šaty a kalhotky, které manžel rychle stáhnul, zavzpomínala Monika. Stačilo další zatlačení a překvapenému tatínkovi dcera doslova vypadla do rukou.

Monika vzápětí držela maličkou v náručí i s pupeční šňůrou. Slyšela ještě, jak náhodný chodec volá zdravotníky.

A porod placenty? Proběhl už v nemocnici. Aspoň, že tak, uvedla Monika.

Dnes jsou obě zcela v pořádku. Od neděle jsou doma. Jejich osmiletých Šimon a zanedlouho tříletý Filípek mají také velkou radost – vždyť se novorozené holčičky a jejich maminky těch několik dlouhých dnů, které strávily v porodnici, nemohli dočkat!